Dřevák
Pro ty co nesmrdí dvoutaktním olejem a jezdí autem též JIRKA.
Vypuštěn do provozu v roce 1973, ženatý se závazky – dva synci. Motorkovat jsem začal v 15 na fichtlu. Za dva roky jsem najel zhruba 13 000 km zadřel, vysypal špajsku, mockrát půlil motor, padal na obě strany, boural do Barkasu, dělal go všeho, lakoval, zkrátka ideální škola jawaře. Fichtla jsem pak vyměnil za ČZ 250-471 a zase padání, zadření, go, lak, kapota, pav, kufry, za těch 11 let co jsem ji měl, jsem se vyřádil až až. Pravda, poslední 3 roky jí jezdila Dáša. Dva roky jsem měl Jawu 350-640. Tu jsem zadřít nestihnul, ale aspoň jsem se sní jednou vyválel. Měl jsem taky ČZ 175-502 skůtr. Toho jsem neničil, zato jsem si zkusil co je to renovace. Žádná sranda. Dopustil jsem se úletu- po 640 jsem koupil Yamahu xs 750 z roku 77. Tu jsem stříkal, vybavil pávem a zadřel kliku. Když jsem se kouk jak to ti japončíci maj vevnitř udělaný, sezónu pojezdil a pak z rodinných důvodů jsem ji spolu s čízou prodal. Zbylo jen prase. To mi ale nestačilo, koupil jsem bouranou 639 a za zimu z ní postavil čopra s dřevěnou nádrží, blatníkama a kastlíkama. Říkám jí Dřevák a ostatní tak začali říkat mě. Dřeváka jsem ještě nepoložil,-už se učim- jen jsem zadřel kliku. Mám ho dodnes a protože mě po 1700 km za čtyři dny udělal z prdele řízky poohlížím se po něčem pohodlnějším. No nevím jestli to je 250 panelka, nebo 250 panelka se sajdou, kterou občas skladuju na dně rybníka, nebo 639 po Freddim. Taky mě můžete potkat s červenou kejvačkou se sajdou velorex 560 nebo s 639 s velorexem 562. Tyhle pekelný soustrojí mě nepatří, majitelkou je moje manželka a jsou zdařilým řešením jak skloubit jawaření s rodičovskými povinnostmi.
PS. kejvačku jsem zadřel…
Takže nějaký aktualizace, už dlouho jsem nic nezadřel. Z motorek přiletěl do rodiny Baworák K 1100 LT a odletěl Zimák a můj třetí synek Dřevák.