Milovice 05
Nápad jet do Milovic vypotil Hegeš na diskusi na Jawamanii info, a protože Hegeš jen kecá a pak nic, vzali jsme se Zelím ten nápad za svůj. Akce byla naplánovaná na 18-20 listopadu. V práci jsem skončil dřív a doma na mě už čekal Zelí, kterej usoudil, že má ještě málo najeto. Společně jsme vyrazili na západ. Mě 250 panelka Havelka nějak nechtěla jet, a tak jsem se konečně v Třebechovicích odhodlal a vyndal takový divný trubičky z vejfuků. Hned to uhánělo líp. Sice za hromovýho rachotu, ale jelo to. Mohlo to řvát víc, pořád bylo slyšet jak zvoní klikovka. Tak jsme spokojeně dojeli do Milovic, kde jsme se ubytovali u Jiříka. Moc nadšenej nebyl, asi uvěřil našim hláškám o demolici jeho 1+1. Zašli jsme na pivo. Sport bar mě a Zelího příliš nenadchnul, tak jsme vyrazili hledat jinou hospodu. Usadili jsme se v hospodě na jejíž název si nevzpomenu, kde obsluhovala majitelka Ruský národnosti, která byla docela milá a pohostinná. Nabídla nám Ruský bliny se soljankou. Bylo to dobrý, Zelí to nazval pro výrazný rybí aroma lívance s p*čou. Pak dorazil i Jiřík s bandou a spokojeně jsme popíjeli, pak se přesunuli do 1+1 a pokračovali. A bylo ráno. Sebrali jsme se, vykulili před barák, naložili se na motorky a vyrazili. Jen do krámu na nákup potravin, kterej se zadařil. Poznatek je, že kvalitní stojan na kolo motorku udrží. Do bývalého Ruského vojenského prostoru jsme přijeli přes jakousi velkou pláň, pro zarostlý vyježděný koleje asi nějakej tankodrom. Hezky se po tom jelo, ocenil jsem hlavně silniční obutí Havelky. Dál jsme dojeli do Mordový Rokle. Rokle tam nebyla, zato tři spojený betonový „ůly“. Prý štáb. Pro přítomnost soklu s balkónem, důvěrně připomínající místnost, kde ve filmech vojandy hrabičkami posouvaj letadýlka po mapě, to asi něco takovýho bylo. Vše bylo dokonale zničený a vše z kovu, včetně pancéřových vrat bylo ukradený. Přiřítila se tam banda lidí v maskáčích, s airsoftovejma pistolkami. Čuměli jsme na sebe a nevím kdo byl překvapenej víc. Pak jsme zajeli na letiště. Pro přítomnost poletujících rogalistů a bílejch aut se zeleným pruhem jsme od podrobnější prohlídky upustili. Dál jsme poctili návštěvou sídliště Boží dar. Něco tak depresivního jsem ještě neviděl. Prázdný a mrtvý město. A samozřejmě dokonale zničený a vykradený. Všechny byty s vykopanejma dveřma, okna vymlácený, kabely a radiátory ukradený. Nic nebylo nepoškozený. Kino bylo zničený dokonale, nic z něj nezbylo, taky prý zásluhou filmařů. Ve škole a školce navíc stopy po intenzívní střelbě, památka na URRNU. Našel jsem hromadu střel 9mm luger, ale nábojnici žádnou. Že by přebíjeli? Nebyl to veselej pohled na tu spoušť, zvlášť když si člověk uvědomil, že když to Sovětská armáda opustila, tak to bylo všechno relativně v pořádku. A ty milionový opuštěný hodnoty zničil Českej člověk. Dál jsme ještě navštívili jakousi obrovskou střelnici, už byla tma na focení. Zavrhli jsme původní plán přespat v prostoru a tak mohl Jiřík projevit svoji neskonalou radost, když jsme se mu zase nahlásili na nocleh. Zašli jsme na jedno a víc k Rusce, ona tam nebyla, zato tam byla rocková zábava. Takže jsme měli i trochu tý kultury. Noc u Jiříka proběhla v klidu a ráno jsme vyjeli k domovům. Jel jsem v mokrým sněžení při teplotě okolo nuly. Domů jsem dojel ve zdraví, ohlušenej zvonící klikovkou a obalený ledem. Víkend ve stínu Sovětský armády byl poučnej a protože jsme zdaleka neviděli všechno, tak se tam budem muset vrátit.
Náhledy fotografií ze složky Milovice 05