Krucemburk 06 aneb jak utopit sajdku
Krucemburk 2006 aneb jak utopit sajdku
Na sraz Jawamánie jsem vyrazil s celou rodinou, Já, Dáša, Martin, Radek a Dorča už v úterý odpoledne. Jel jsem se zimákem a Dáša s dášenkou. Protože jsme vyjeli pozdě a zimák zrovna neuhání, nocleh vyšel kus za Vysokým Mýtem na nějakém poli. Ráno jsme vyjeli do Luže, prohlídli město, u silnice ukradli něco třešní a pak jsme zašli na zříceninu hradu Košumberk.
Po prohlídce hradu se vlažným tempem jelo směrem na Havlíčkův Brod. Bylo solidní horko a dášenka se začínala uhřívat. Zimák, přestože je určenej primárně na zimu, tak hic snášel výborně. Mě bylo hůř, za revmaplechem bylo strašný horko a nohy se mi od prdele až na stupačky mohli uvařit. Ochlazovací pauzy byli nezbytný. Pak jsme dojeli jsme nadměrný náklad a pro jeho šířku a oslnivý výkon 250 se side předjetí nepřicházelo v úvahu. Šťastně jsme se za ním doploužili až do Havlbrodu. Z něj jsme pokračovali na Lipnici nad Sázavou, kde jsme navštívili hrad. Neustále jsem vyptával kastelána na všelijaký kraviny, jako proč jsou ve zdech tohohle paláce cihly a tam ne, proč jsou klenby ve sklepech spárovaný cementem, atak dále, až to nevydržel a řek, ať počkáme až zavře hrad. Když odešli poslední návštěvníci a zamkla se brána, tak mi kupodivu nenafackoval, ale provedl nás úplně celým hradem, i tam kam se normálně nechodí. A bylo to nadmíru zajímavý. Středověký hrad, který prošel na sklonku socialismu kompletní nedokončenou renovací. A hodně nešetrnou. Zdivo spárovaný modrým betonem, klenby ze železobetonu, hurdiskový stropy, do středověkých omítek zasekaná elektroinstalace, původní zdivo zabryndaný betonovou kaší, ocelový krovy, prostě kus zničený historie. Bylo to hodně zajímavý, moc se mi to líbilo, ale zbytek výpravy to až zas tak nenadchlo. Po opuštění hradu jsme jeli hledat nocleh u vody s tím, že se po parným dni vykoupem. Nedařilo se a po delším motání jsme zakotvili hluboko v lese u zatopeného lomu. Voda byla studená a čistá. A taky spousta kousajících komárů a mušek. V dusným večeru nás málem sežrali. V noci přišla pořádná bouřka. Musel jsem podniknout záchrannou výpravu, aby nám všechno nezmoklo, protože vítr sfouk igelity kryjící motorky.
Ráno jsem pobalili, a jeli dál. Zastavili jsme u benzínový pumpy u Okrouhlic, občerstvit se a natankovat a hlavně dofouknout zadní kolo na dášence. Dofoukli jsme a zase ušlo. Antipich, který jsme tam foukli loni na jaře povolil. Sundal jsem kolo, naložil do zimáka a vydal se hledat pneuservis. Uspěl jsem až v Perknově, kde mi za pade kolo zalepili. Přineslo nám to dost zdržení, vyrazili jsme teda už na Krucemburk k vodě, děti se chtěli koupat a taky jsme už nechtěli riskovat takovou noc, jakou jsme měli za sebou. Po příjezdu na místo jsme se ubytovali, rozložili mokrý věci a šli se koupat a na jedno. Chytil se nás místní chasník zvaný Skín, který si tam užíval dovolenou. Společně s ještě několika místními jsme zajeli pro bečku a užili hezký večer. Dojel taky Petr a mohl nám pouštět ze superbu nějakou tu muziku. Ráno už vedle nás stavěl stan CErin v červený čepici s Čaryfuukem a ještě někým. Pak si sedli na lavičky a cucali plechovkáče. Vypadali jako by se styděli. My jsme potřebovali dopít sud, ale oni si natočili jedno a zas utekli. Pravda, nebylo to nejstudenější. Během dne dojížděli další jawamaniaci, od nás přijel Tomáš, Jaroušek a Zelí. Ten dojel samarou, protože ještě chtěl odvézt do Brna zakázku, železnou klec do SM klubu. Dovezli jsme další soudek, sebrali starou lednici, položili ji na záda, dali do ní sud a zalili studenou vodou. Chlazení jak víno. Taky jsme se koupali, jezdili na loďkách a pili pivo. Taky jsme nezanedbávali propagaci II Extrém srazu. Nalezli jsem samaře na střechu, Zeli nás vozil po kempu a my řvali jak o život. Pak jsem šel povozit Tomáše v sajdě, ale podcenil jsem jeho hmotnost a při sjezdu stráně uletěl záchyt přední brzdy, pak se protočil zadní záchyt a dobrzdil jsem to sajdovým kolem. Zimák byl znepojízdněnej, sebrali jsme teda Zelího klec a šli do hospody zavírat do ní lidi. Po uspání dětí a pak i mě zábava pokračovala Jarouškovou travesti show v hospodě, ale to už znám z vyprávění. V sobotu ráno jsem vymontoval přední kyvku a se Skínem vyrazil hledat do vsi svářečku. V jedný firmě, kde se makalo futr, mi to jeden šikovnej slovák za pade ceočkem svařil. Vrátili jsme se, smontoval jsem zimáka a spravil zadek. Jawamánie odjela na vyjížďku. My jsme v kempu osiřeli. Koupali jsme se a protože lidi z půjčovny šlapadel a lodiček nikde, vypomohli jsme si sami. Sundal jsem ze zimáka loďku a hurá na vodu. Dospělého to sice neunese, ale děti se vyřádili. Škoda, že Martin utopil pánev, nebylo čím veslovat. Pak Zelího napadla osudová kravina. Strčil sajdu na hloubku a řek jdem na pivo. A protože je určitě silnější jak já, tak jsem ho poslech. Koukal jsem z hospody jak vítr sajdu žene daleko od břehu, daleko na moje plavecký schopnosti a jak sajda pomalu nabírá vodu. Začal jsem panikařit, ale Zelí tvrdil, že se o to nějak bojím, a že pro to někdo skočí, a že se to přece neutopí. Měl pravdu, když se sajda začala povážlivě naklánět a já už solidně plašil, skočil Skín do vody. Uplaval do poloviny a pak usoudil, že je to i na něj daleko a vrátil se. A sajda dál nabírala vodu. Zelí se vrhnul do vody a doplaval k ní. Ale už bylo pozdě. Sajda se potápěla a Zelí neměl šanci jí udržet. Skín sice zachoval duchapřítomnost, ukradl pramičku, ale neovládal příliš veslování a točil se na místě. Doběhl jsem za ním, chopil se vesel a za nadávání majitele pramičky jsme zachránili vysíleného Zelího před osudem sajdy. Ale nad sajdou se definitivně zavřela voda. Nezbývalo, než se vrátit na břeh a omluvit se majiteli loďky. Naštěstí měl pochopení. Následný záchranný operace s kotvou na laně, za pomoci potápěčů s brejlema a ploutvemi sebranýma v hospodě na zdi byli marný. Zelenou sajdu v zelený vodě nikdo nenašel. Domluvil jsem se s Ďáblem, místním hospodským, že mi ji pohlídá a oznámí termín podzimního výlovu. Sundal jsem podvozek sajdy ze zimáka, protože se to bez loďky krutě převracelo. Pak se jawamaniaci vrátili, dál popíjelo, Dáše jsem se radši vyhejbal a večer utíkal. Přijel se na nás podívat Charlie a nějak nechápal co se přihodilo. Tomáš odjel domů, a dál se pilo a kecalo a bylo ráno. Sbalilo se, podvozek sajdy se nacpal do samary, kluci se zdrcli v dášence, psa jsme zavřeli do Zelího klece a jelo se k domovu. Tlačná kyvka na předku s předsazeným kolem je sice na sajdkáru perfektní, ale na sólovce společně s nahranato sjetejma pneumatikami mě připravila v zatáčkách a zvlášť na kruhácích nejednu horkou chvilku. Nicméně jsem ve zdraví dojeli domů.
Na zimáka jsem místo sajdy namontoval dřevěnej valníček, kterýmu kde kdo říká rakev. Léto utíkalo výlov se blížil. Termín byl stanovený na 28. října. 20 jsem poslal Ďáblovi sms jestli s náma počítá a on mi zavolal zpátky, že posunuli termín, výlov je zítra a že na mě ztratil číslo, aby mi to mohl zavolat. Hezký, s tím nikdo nepočítal, plánovaná pařba tedy nebude. V sobotu až přišla Dáša z práce jsme naskákali do trabanta a vyjeli. Okolo třetí jsme byli na Řece. Rybník prázdný, rybáři lovili o sto šest a v bahně větší kus od břehu ležela moje sajda. Dojel i Zelí, pak přijel Kaštan. Vezl jsem mu sajdku, kterou chtěl koupit. Koukali jsme na utopenou sajdku a na bahno a moc se nám do toho nechtělo. Rybáři nám slíbili, že až skončí výlov, tak nám půjčí broďáky, nebo pro ni za mírný bakšiš zajdou. Čekali jsme , čas utíkal, ale konec výlovu v nedohlednu. Obul jsem gumáky a šel to zkusit. Kaštan se rychle rozloučil a ujel domů, aby nás nemusel zachraňovat. Šlo to gumáky stačili a brblající Zelí šel se mnou. Jemu kanady záhy nestačili. A mě bahno začalo dosahovat po okraj gumáků. A sajda už byla tak blízko. Zelí už v bahně trčel po kolena, šel jsem teda dál. Gumáky přetekly, ale k sajdě jsem došel a uvázal lano. Pak jsme ji společně dotáhli na břeh, opláchli ji i sebe hadicí a protože jsem si zapomněl náhradní kalhoty, tak jsem se rozloučil, uvázal sajdu na střechu trabantu a dole bez vyrazil k domovu. Sajdka čtyřměsíční pobyt na dně přečkala celkem bez úhony, jen barva odešla. Je samý puchýřek plný vody. Přebrousím jí a znova naštětkuju a bude jak nová.
Už se těším jak bude na Krucemburku 07 hezky plavat.
Taky chci poděkovat Ďáblovi za hlídání a ochotu.
Psal jsem to po výlovu a už si všechno nepamatuju přesně, když tak mě opravte
Dřevák
Náhledy fotografií ze složky Krucemburk 06
Komentáře
Přehled komentářů
Aktivátor je prodáván v lahvičce o obsahu 50 ml. Dynamite se vyrábí pouze v tekuté formě. Vyvarujte se padělkům a kupujte aktivátor Dynamite pouze u oficiálního prodejce na tomto webu! Pro lov nedravých ryb smíchejte 25 ml s návnadou, kterou obvykle používáte. https://rybydynamit.com/ Po každém záběru jsem přihazoval několik hrstí a vždy při delší odmlce jsem navíc rozprostřel půl kbelíku Melegu (smíchal jsem měkkou i tvrdou variantu různých příchutí) na jedno loviště. Tato taktika nám se Sváťou přinesla spoustu ulovených kaprů.
Láká ryby z odlehlých míst
(Tanja-1996, 6. 7. 2018 13:58)